Největší evropský projekt od samotného založení Evropské unie. I tak bývá někdy označován The European Green Deal, plán, který má zajistit udržitelnost hospodářství Unie. Dokáže Evropa naplnit vytčené cíle?

„Příroda s jistotou přežije. Ale o nás lidech se to říct nedá.“ Poněkud pochmurně pronáší tato slova v závěru svého nového a velmi pozoruhodného filmu A Life on Our Planet přírodovědec David Attenborough. Tenhle neuvěřitelně vitální, 93letý britský popularizátor vědy v něm dochází k jednoznačnému závěru: Lidstvo je na cestě k vyhubení života na zemi. Sebevražednou jízdu je nicméně ještě možné zvrátit, ale nezbytné je začít žít v souladu s přírodou, tedy udržitelně. 

Na konci loňského roku představený plán Evropské komise (EK), nazvaný The European Green Deal, do češtiny překládaný jako Zelená dohoda pro Evropu, nám v tom má pomoct. Podle některých hlasů je to možná ten nejdůležitější projekt od samotného založení Evropské unie. Mohl by evropskou ekonomiku proměnit tak zásadně jako nástup technologií a průmyslové revoluce v 18. století. Jeho prostřednictvím chce starý kontinent do roku 2050 vytvořit klimaticky neutrální hospodářství s nulovými emisemi skleníkových plynů a přesměrovat ekonomiku z lineárního na cirkulární princip (více o cirkulární ekonomice viz Export Journal 2/2019). Projekt to tedy bude nesmírně ambiciózní, rozsáhlý a ovlivní prakticky všechny oblasti života společnosti. Něco takového přirozeně musí vzbuzovat spoustu otázek i pochybností. 

Je to příležitost

Jednou z výtek je argument, že EK nepředložila studie zkoumající, jaké dopady na naše životy bude Green Deal mít. Ty přitom podle kritiků budou zásadní: Kvůli transformaci na bezuhlíkovou ekonomiku prý musíme očekávat propouštění v automobilovém průmyslu, rostoucí ceny elektřiny i dopravy nebo také pokles konkurenceschopnosti firem aj. Tisková mluvčí Zastoupení Evropské komise v ČR Magdalena Frouzová k tomu říká, že komise dopadovou studii vydala. To se ale stalo teprve nedávno, 17. září 2020. 

Podle mluvčí nicméně z posouzení dopadů vyplývá, že evropská ekonomika a průmysl transformaci zvládnou. S tím, že v této fázi byly zpracovány dopady pouze na úrovni EU jako celku. „Dopady na úrovni členských států EK přezkoumá v souvislosti s předložením legislativních návrhů na aktualizaci rámce právních předpisů v červnu 2021,“ vysvětluje Magdalena Frouzová. A dodává, že v souvislosti s tím chce komise řešit i otázky spravedlnosti celé transformace.

Argumentem, že Green Deal by omezil schopnost tuzemského a potažmo evropského průmyslu být rovnocenným soupeřem na mezinárodní obchodní scéně, vysvětluje např. česká vláda neochotu investovat do zelených opatření. V této souvislosti je zajímavé, že se např. generální ředitel Volkswagenu Herbert Diess nedávno připojil k dopisu šéfů velkých firem, jako jsou E.ON, ABB či Siemens, v němž mimo jiné společně vyjádřili podporu cílům Zelené dohody a Pařížské dohody. 

Analytička Kristina Zindulková, která se v Asociaci pro mezinárodní otázky zabývá ekonomickými aspekty klimatické změny a transformace energetiky, podotýká, že Green Deal je primárně růstovou strategií. „Je příležitostí z hlediska celé řady faktorů: Kromě zmírnění klimatické změny může přinést menší znečištění životního prostředí a zlepšení zdraví, diverzifikaci a větší odolnost ekonomiky, nová pracovní místa a obchodní příležitosti,“ říká. Zmiňovanou konkurenceschopnost firem má podle ní řešit připravované uhlíkové clo, tzv. „tax border cut“. Zjednodušeně řečeno by jeho prostřednictvím byl uhlíkově náročný dovoz zatížen tarifem, čímž by se vyrovnaly konkurenční podmínky pro domácí výrobce.

Riziko vidí Kristina Zindulková spíše v tom, že byť může být změna z hlediska celku pozitivní, její důsledky např. pro nejzranitelnější regiony nebo skupiny obyvatel přínosem být nemusí. To má nicméně řešit tzv. Fond pro spravedlivou transformaci. Tento mechanismus obsahující balíček ve výši 100 miliard eur by měl směřovat do oblastí, které přechod na zelenou ekonomiku zasáhne nejvíc. 

Jako příležitost vidí Zelenou dohodu i Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. „Jen do roku 2030 můžeme v České republice investicemi do solárních elektráren nebo větrných parků vytvořit přes 30 000 pracovních příležitostí a 7% růst HDP,“ říká. Důraz na zvyšování energetické účinnosti například renovací budov pak může odstranit problém energetické chudoby a zbavit 300 000 domácností závislosti na uhlí.

Střílí se Evropská unie do vlastní nohy?

Nepochybně závažné je varování, že EU ve snaze dosáhnout klimatické neutrality za vynaložení obrovských nákladů zcela přemění svou ekonomiku, ovšem ti největší světoví znečišťovatelé, jako jsou USA, Čína či Indie, ji nebudou následovat. To by pak pravděpodobně znamenalo jednak to, že globální klimatická změna bude pokračovat, ale také by to přineslo znevýhodnění pro evropské firmy apod. Například poslanec ODS Jan Skopeček prohlásil, že se EU střílí do vlastní nohy. Bez toho, že budou uhlíkově neutrální i ostatní státy světa, totiž podle něj nemá unijní snaha smysl a předpoklad, že ji budou napodobovat, je naivní. Ekonom Lukáš Kovanda se v této souvislosti obává, že frustrace Evropanů z toho, že si třicet let utahovali opasky de facto pro nic za nic, by byla nezměrná. Těžko pak domýšlet politické a celospolečenské důsledky, myslí si ekonom.

Pravdou je, že Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa odstoupily od Pařížské dohody, která má omezit emise skleníkových plynů po roce 2020. Jenže nově zvolený prezident USA, demokrat Joe Biden, už oznámil, že se jeho země k dohodě znovu připojí. A poměrně překvapivý a nepochybně důležitý krok pak nedávno provedla Čína: Prezident Si Ťin-pching 22. září prohlásil, že jeho země dosáhne do roku 2030 zastavení růstu emisí a za dalších třicet let dokonce uhlíkové neutrality. Evropská unie se pak podle Magdaleny Frouzové bude prostřednictvím diplomatické činnosti snažit o to, aby i ostatní významní hráči proces urychlili. 

Kristina Zindulková navíc zdůrazňuje, že EU má na klimatických změnách historicky a v přepočtu na obyvatele jeden z největších podílů. „Myslím, že bychom tedy měli spíše uvažovat o frustraci obyvatel ze zemí globálního jihu, kteří jsou důsledky klimatické změny často nejvíce zasaženi, přestože se zpravidla nejméně podílí na její eskalaci,“ říká analytička. Dodává ale, že obavy z možné frustrace Evropanů jsou na místě, zejména v případech, kdy by došlo ke zhoršení životní úrovně. Proto je důležité, aby transformace byla spravedlivá. Navíc podle ní bude rozdíl, jestli se nám podaří zastavit na dvou, třech nebo čtyřech stupních oteplení, takže dosažení uhlíkové neutrality je důležité, i pokud se ostatní země budou přidávat slabšími závazky.

Green Deal má pomoct i v boji proti krizi

Green Deal bude stát Evropu spoustu peněz. Například k dosažení původních cílů v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, tedy snížení emisí o 40 % oproti roku 1990, bude podle EK potřeba 260 miliard eur dodatečných ročních investic, tj. přibližně 1,5 % HDP roku 2018 (nedávno pak EK navrhla zpřísnění cíle na 55 %). Vzhledem k nesmírně těžké situaci, do níž dostává velkou část světa pandemie koronaviru, už se také objevily hlasy, že ve světle tohoto vývoje je potřeba transformaci na zelenou ekonomiku odsunout a peníze použít jinak. 

Předsedkyně EK Ursula von der Leyen ale letos v září řekla, že žádné změny Zelené dohody v plánu nejsou. Naopak zdůraznila, že projekt je primárně růstovou strategií, která dokáže ekonomikám pomoct. Na úrovni EU zároveň vznikl Plán obnovy jako součást víceletého finančního rámce pro období 2021 až 2027, jehož cílem je pomoci členským státům překonat těžkosti spojené s důsledky onemocnění covid-19. Tento fond má zemím poskytnout obřích 750 miliard eur a jedním z jeho pilířů má mimochodem být investice do strategických odvětví. Zejména těch, která jsou spojena s ekologickou a digitální transformací. 

Problémem je ekonomický růst

„O čem se v souvislosti se Zelenou dohodou příliš nemluví, je určitý rozpor, který v programu vzniká,“ komentuje ekonomka Naďa Johanisová z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity. Akademička si myslí, že dohoda nejde ke kořenu problému. Tím je podle ní ekonomický růst, naše produkce a spotřeba, resp. nadspotřeba. „Green Deal se k ekonomickému růstu hlásí, jenže řada studií ukazuje, že pokud ekonomika stále poroste, budou se zvyšovat i emise, znečištění atd.,“ je přesvědčena Naďa Johanisová. A dodává, že plán se bojí říct to, co už asi téměř každý tuší, a sice že je potřeba spíše usilovat o udržitelný nerůst. Přesto si ale myslí, že nemáme na výběr a Green Deal je třeba uvést do života. „Pokud bychom nic nepodnikli, budou v Evropě náklady klimatického rozvratu, a to například v podobě sucha, extrémních projevů počasí či geopolitické destabilizace, mnohonásobně větší,“ zdůrazňuje ekonomka. 

Že není jiné cesty si myslí i ekonom Lukáš Kovanda. Kromě slábnoucí ekonomiky starého kontinentu by totiž podle něj jinak byl v ohrožení i jeho globální vliv. Pro Evropu je tedy zásadní, aby Zelená dohoda uspěla. Nezbytnou podmínkou pro to však je deregulace ekonomiky tak, aby firmy nebyly svazovány byrokracií, tvrdí ekonom.  Česká vláda se ovšem k evropskému plánu zatím staví nedůvěřivě, návrh na zpřísnění klimatických cílů odmítá a její kroky jsou poměrně nesrozumitelné. Například podle ministra Havlíčka bude český příspěvek k odbourání uhlíkové stopy spočívat v první řadě v tom, že se přestane ve velkém topit uhlím. Jenže jak nedávno napsal týdeník Respekt, kvůli nečinnosti vlády bude elektrárna Počerady, podle hnutí Greenpeace největší znečišťovatel životního prostředí v České republice, místo vypnutí roztopena na plný výkon. Na důležitou věc před časem upozornil také ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer. Podle něj několikrát artikulovaná naděje z úst premiéra Babiše, že Green Deal neschválíme, nedává smysl. Už jen proto, že např. systém emisních povolenek bude čím dál víc zdražovat neekologické technologie. Nehledě na to, že taková vyjádření významných vládních činitelů mohou vést k příliš drahým chybám z hlediska investičního rozhodování firem.