Není žádným překvapením, že role průmyslníků a exportérů je v tuzemské ekonomice klíčová. Česká republika je typickým příkladem malé otevřené ekonomiky závislé na vývoji vnějšího prostředí. Míra otevřenosti českého hospodářství je jedna z nejvyšších v rámci Evropské unie. Obrat zahraničního obchodu navíc dlouhodobě roste rychleji než ekonomika jako celek. Jedinou výjimkou byl rok 2009, tedy rok globální ekonomické recese. V tomto roce české exporty v reálném vyjádření klesly o téměř deset procent. Zotavení ale bylo velmi rychlé, na předkrizovou úroveň se vývozy dostaly po necelém roce a půl. Naopak takovým investicím to ovšem trvalo téměř celou dekádu.

Zhoršující se situace v mezinárodním obchodě byla patrná dlouho před covidem

Již rok 2019 byl předzvěstí toho, že se exportérům blíží horší časy. Rok 2020 a ekonomická krize jako důsledek pandemie nového typu koronaviru způsobujícího nemoc covid-19 pak znamenaly jediné – reálný objem českých vývozů poprvé po jedenácti letech poklesl. Světovému obchodu začala dělat vrásky na čele politika dnes již dosluhujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jedním z jeho klíčových témat se stala snaha nějakým způsobem napravit chronický a hluboký schodek bilance amerického zahraničního obchodu. Z teritoriálního pohledu vykazují USA pasivní bilanci především s Čínou a Evropskou unií. Zejména na prvně jmenovanou zemi zaměřil Donald Trump své úsilí spočívající především v nastolování překážek volnému obchodu. Fenoménem posledních let se tak stal vzestup protekcionismu. Světovému obchodu samozřejmě neprospěla ani eskalace geopolitických rizik – počínaje migračními vlnami přes konflikty na Středním východě či v Turecku až po nekončící příběh brexitu.

Pandemie znamenala pro zahraniční obchod šok srovnatelný s rokem 2009

Již v závěrečném čtvrtletí roku 2019 tak české exporty v reálném vyjádření meziročně poklesly, a to o 1,2 %, i když za celý rok byl ještě vykázán růst o 1,2 %. Na české exportéry s poměrně velkým zpožděním dopadla recese v německém průmyslu. Ten klesal od poloviny roku 2018, a to nejenom kvůli cyklickým faktorům, ale i v souvislosti se strukturálními problémy, do kterých se dostal zejména tamní automobilový a energetický průmysl. Ještě větší šok pak přišel na konci prvního čtvrtletí roku 2020 a hlavně v kvartále následujícím. Šířící se pandemie koronaviru vyvolala na straně většiny vlád razantní restriktivní opatření, která vedla ke značné paralýze produkční schopnosti dotčených ekonomik. Naprosto nezvyklé pak bylo uzavření hranic uvnitř Evropské unie, jejíž existence je postavena právě na volném pohybu zboží, služeb a osob. V podstatě neprůchodné byly ale samozřejmě i hranice u mimoevropských států. Vzhledem k světové propojenosti prostřednictvím globálních výrobních řetězců se tak odhalil slabý článek toho výrobního modelu – mnoho výrob muselo být přerušeno v důsledku chybějících materiálových vstupů. To byl samozřejmě problém i pro následné vývozy. Čeští exportéři tak v prvním kvartále roku 2020 vyvezli meziročně reálně méně o 1,9 %, v druhém čtvrtletí propad činil bezprecedentních 23,3 %.

Ve většině ekonomik kulminovala jarní vlna koronavirové pandemie v dubnu a ruku v ruce s tím to byl měsíc, kdy byly ekonomiky včetně české v podstatě v hibernaci kvůli vládním opatřením. Od května se začalo s jejich rozvolňováním, což se projevilo i v pomalu se vracející ekonomické aktivitě. Třetí čtvrtletí tak již bylo ve srovnání s druhým výrazně lepší, a to i pokud jde o dynamiku zahraničního obchodu. Příchod podzimních měsíců ale vedl opětovně ke zhoršení epidemiologické situace. I když vlády po zkušenostech s první vlnou odmítaly přistupovat k plošným restrikcím, i ty cílené měly negativní dopad a zároveň vedly k obecnému nárůstu opatrnosti, což se samozřejmě neobešlo bez ekonomických následků. Obdobně jako v případě první vlny byl nejvíce zasažen sektor služeb. Stejně jako druhý kvartál je tak i závěrečné čtvrtletí letošního roku ve znamení ekonomického útlumu.

Letošní rok je pro mnoho vývozců rokem prubířským

Pojďme se nyní detailněji podívat na to, jak se českým vývozcům a dovozcům v posledním období daří a jak se to projevuje ve statistice zahraničního obchodu. Pokud se podíváme na obchod se zbožím, v roce 2019 jsme zaznamenali nepatrný nárůst obratu, tedy součtu celkových vývozů a dovozů, když v porovnání s rokem 2018 vzrostl o 1,5 %. K tomu přispělo meziroční zvýšení vývozu o 2,1 %, při pozvolnějším růstu dovozu o 0,8 %. Bilance zahraničního obchodu se zbožím skončila přebytkem 145,7 mld. Kč, oproti 98,5 mld. Kč vykázaným v roce 2018. Rok 2020 bude jednoznačně poznamenán koronavirovou krizí. Za první polovinu tohoto roku vývozy poklesly o 13,5 %, dovozy pak o 11,3 %. Celkový přebytek se tak oproti první polovině roku 2019 snížil na polovinu, když činil 51,7 mld. Kč. Oživení ve třetím čtvrtletí znamenalo, že ke konci září celkový přebytek dosáhl 107,8 mld. Kč a oproti stejnému období loňského roku byl nižší pouze o necelých 25 mld. Kč. Bohužel podzimní vlna pandemie covid-19 závěrečné čtvrtletí opět negativně poznamená. Naše prognóza z konce října počítá s tím, že letošní celoroční přebytek bude činit 76 mld. Kč a bude tak oproti roku 2019 o zhruba 67 mld. Kč nižší.

K bezpečné vnější pozici české ekonomiky nepřispívá pouze přebytková bilance zahraničního obchodu se zbožím, ale i se službami. Objemy vývozů služeb se ale pohybují pouze zhruba na pětině toho, v jakém objemu se vyváží zboží. Z pohledu salda jsou již ale čísla zajímavější. Bilance obchodu se službami skončila v roce 2019 přebytkem ve výši 104,4 mld. Kč. Připomeňme, že přebytek v obchodě se zbožím činil 145,7 mld. Kč. I v sektoru služeb se letos projevuje dopad restrikcí v souvislosti s pandemií koronaviru. Vývoz služeb byl za první polovinu roku 2020 meziročně nižší o 8,1 %, dovozy spadly o 8,6 %.

Domácí poptávka zůstala díky trhu práce a fiskálu robustní

V případě výrobního sektoru byl pandemický šok patrný zejména během jarní vlny, kdy nemalá část podniků musela přerušit svou výrobu kvůli nedostatku vstupů či se jí kvůli onemocnění zaměstnanců nebo jejich péči o osoby blízké nedostávalo pracovní síly. Jedním z vládních opatření navíc také bylo zamezit přílivu pracovníků ze zahraničí. Řada zahraničních pracovníků, kteří už v tuzemsku pracovali, se navíc z bezpečnostních důvodů rozhodla odcestovat zpět do svých vlastí. Uzavřené obchody se projevily výrazným propadem maloobchodních tržeb v průběhu dubna, minusové znaménko samozřejmě uvidíme i u čísla za říjen či listopad. Celkově ale musíme konstatovat, že tuzemská spotřebitelská poptávka zůstala robustní a významně přispěla k tomu, že se nakonec nenaplní katastrofické scénáře, které počítaly s letošním dvojciferným propadem ekonomiky jako celku. Náš odhad reflektující další snížení ekonomické aktivity v závěrečném čtvrtletí tohoto roku počítá s letošním celoročním poklesem reálného hrubého domácího produktu o 7,6 %.

Spotřebu domácností podržela zejména situace na trhu práce, kde jsme – na to, že letošní ekonomický propad bude nejhlubší v novodobé historii České republiky od roku 1993 – dosud oproti původním očekáváním zaznamenali pouze relativně mírný vzestup nezaměstnanosti. Podíl nezaměstnaných dle statistik z úřadů práce činil na počátku roku 3,1 %, ke konci října to bylo 3,7 %. Trhu práce jednoznačně pomohlo, že ho krize zastihla v situaci, kdy byl významně přehřátý. Navíc po nuceném odchodu velké části zahraničních pracovníků jsou tato místa k dispozici rezidentům. A v neposlední řadě je třeba zmínit roli vládní politiky a z pohledu udržení zaměstnanosti pak zejména pozitivní vliv programu Antivirus.

Zahraniční poptávka bude tahounem oživení české ekonomiky v roce 2021, na předpandemickou úroveň se ale ekonomika vrátí až počátkem roku 2023

Česko jako průmyslová země vyvážející zhruba polovinu veškeré produkce je bytostně závislá jak na stavu globální ekonomiky, tak i na volném zahraničním obchodě. Rok 2020 tak představuje z obou těchto hledisek pro tuzemské producenty velkou výzvu. Jak ale ukázaly minulé krize (globální recese roku 2009, evropská dluhová krize let 2011 a 2012, období kurzového závazku 2013 až 2017 či období po anexi Krymu ze strany Ruska v roce 2014 a následné sankce vůči této zemi), čeští výrobci jsou inovativní a flexibilní. A tak i k současné situaci přistupují jako k příležitosti. Již pro rok 2021 tak předpokládáme, že čisté exporty budou jedním z tahounů výkonnosti tuzemského hospodářství a přispějí k tomu, že si podle naší prognózy česká ekonomika připíše růst o zhruba tři procenta.