Relativní stabilita, což je výraz, který lze použít pro charakteristiku několika uplynulých desetiletí trvajících zhruba do vypuknutí covidové pandemie a kterým se myslí například nízké úrokové sazby, nízká inflace či ceny energií apod., je pryč. A to zřejmě nadlouho. Alespoň to ve své pravidelné zprávě tvrdí asi nejmocnější světová investiční skupina Blackrock. Podle ní přichází nový režim větší makroekonomické a tržní volatility, který mění dlouhodobý výhled růstu a inflace a má potenciál způsobit velké posuny v ziskovosti napříč ekonomikami a odvětvími.

Za tímto novým režimem stojí podle Blackrock na globální úrovni tzv. mega síly, tedy velké strukturální změny. Které to jsou? Například:

• skokový nástup technologií a umělé inteligence,
• rychle se vyvíjející finanční architektura, která mění způsob, jakým domácnosti a společnosti používají hotovost, půjčují si, provádějí transakce a hledají výnosy,
• změna povahy globalizace, kdy země stále víc upřednostňují národní bezpečnost a odolnost před ekonomickou efektivitou,
• nízkoemisní ekonomika a energetika,
• stárnoucí populace.

K budoucnosti se vyjádřil rovněž deník Financial Times (FT), který identifikoval také pět významných současných posunů na globální úrovni. Jednak by mělo dojít k úpravě politiky od snižování inflace k tomu, aby se už jen udržovala pod kontrolou. Jak americká, tak evropská ekonomika bude potřebovat čas na kroky vedoucí k nízké inflaci a udržitelnému tempu růstu. A to si podle FT po delší dobu vyžádá vyšší úrokové sazby, než inflační tlaky definitivně pominou.

Za druhé je nově potřeba do ekonomické analýzy zahrnovat extrémní posuny v nabídce, od lockdownů za koronavirové pandemie a rozpadů globálních dodavatelských řetězců až po střety ohledně dodávek energií po ruské invazi na Ukrajinu. Dávno pryč jsou prý doby, kdy mohli politici pochopit inflační tlaky pouhým sestavením nejlepších dostupných ukazatelů poptávky a jejich porovnáním s trvalou roční mírou udržitelného růstu. V důsledku pandemie a energetické krize posledních tří let je už taková analýza zbytečná.

Třetí posun se týká veřejných financí a nejsilněji se projevuje na druhé straně Atlantiku. Jde o to, že se Fed musí vypořádat s neochotou amerických politiků projevit jakoukoli rozpočtovou zdrženlivost. Ve srovnání s obdobím před deseti lety se totiž americká ekonomika dostala z režimu relativně přísné rozpočtové a uvolněné měnové politiky do režimu uvolněné rozpočtové a restriktivní měnové politiky.

Nástup Indie do čela žebříčku příspěvků ke globálnímu růstu odráží čtvrtý globální ekonomický posun. Odsunutí Číny na druhé místo už nebude dlouho trvat. Indie se vymyká rychlou expanzí, zatímco jinde se růst produktivity zpomalil, země staví překážky obchodu a upřednostňují odolnost před efektivitou.

Posledním posunem je pak zpomalení celkového globálního růstu, které, jak poznamenává FT, rozhodně nepomůže při řešení geopolitického napětí.

Za pozornost jistě stojí i předpověď největších globálních rizik podle analytiků Světového ekonomického fóra (WEF). Pokud jde o příští dva roky, celkem předvídatelně očekávají jako největší hrozbu krizi životních nákladů. V horizontu deseti let pak bude podle nich na prvním místě naše neschopnost zmírnit změnu klimatu. A nejen na prvním, související rizika zaujímají hned několik dalších příček. Je to neschopnost adaptace na změny klimatu, přírodní katastrofy a události související s extrémním počasím, také ztráta biodiverzity, kolapsy ekosystémů a nedobrovolná migrace ve velkém rozsahu.