O tom, že zdaleka ne všechny pokusy o převody firem na další generaci končí úspěchem a proč tomu tak je, ale i o tom, jaké bývají hlavní překážky při prodeji podniku a jak s tím svým klientům pomáhá Komerční banka, jsme si povídali se šéfkou jejího jejího poradenského týmu Corporate Finance.

Generační obměna v tuzemských firmách začala už před několika lety. Dá se říct, jaká je situace dnes?

Když se bavíme o generační výměně, typicky máme na mysli předání kontroly nad vedením rodinného podniku. Nemůžeme samozřejmě mluvit o začátku generační obměny jako o ohraničené fázi v hospodářství, protože jak rodiče postupně předávají velení v podniku dětem, budou průběžně nastupovat vnoučata atd.

Někdy je těžké určit, v jakém okamžiku přesně došlo k obměně, a proto ani nelze jednoznačně stanovit počet podniků, ve kterých se již tento proces uskutečnil. Podle našich odhadů nicméně nyní probíhá první generační obměna u firem založených po revoluci, zatímco u těch, co přežily socialismus, probíhá už třetí. Některé zdroje, například AMSP ČR, uvádějí, že do roku 2017 zahájilo obměnu 36 % firem a do konce roku 2022 to bude dalších 15 %, takže jsme tak v polovině. Nelze ale předpokládat, že ve všech případech šlo o obměnu v tom smyslu, že byl podnik předán v rámci rodiny. Naopak je potřeba vycházet z toho, že podstatná část podniků byla prodána mimo ni.

Podle některých zahraničních studií zůstane po převodu na druhou generaci v majetku původní rodiny jen asi polovina firem a po převodu na třetí generaci už jen zhruba pětina. Potvrzují se podle vašich zkušeností tyto údaje i v ČR?

Komunistický režim přerušil kontinuitu fungování a historii valné většiny rodinných podniků, takže není možné sledovat či mezinárodně porovnat „ředění“ rodin, resp. původních majitelů v průběhu času a generací.

Pokud máme vyjít ze zahraničních statistik, které vydávají různé asociace, tak odhadem 70 % rodinných podniků nezůstává v majetku zakladatelské rodiny, což koresponduje se stejným procentem podniků, kde stávající majitel či majitelé předpokládají prodej mimo rodinný okruh. Některé podniky i zaniknou, což je důsledkem toho, že se nepovedlo najít nástupce ani podnik převést na jiný subjekt (např. prodejem).

Hodně se mluvilo o tom, že otcové zakladatelé, tedy první novodobá generace podnikatelů po komunistické totalitě, se často k předání „žezla“ nástupnické generaci moc nemá, že se jim zkrátka nechce opustit to, co vybudovali. Byla to skutečně velká překážka?

Vídáme klienty, kteří se do svých 70 či někdy i 80 let věnují podniku, který vybudovali, založili, privatizovali, zachránili… A je naprosto pochopitelné, že si ve většině případů vytvořili k tomuto podniku citovou vazbu. Je totiž mnohdy postaven na „potu, krvi a emocích“ zakladatele nebo i celé rodiny, jedná se o životní dílo a nelehko se opouští. Navíc hraje roli i osobní situace, kdy předání podniku znamená konec určité životní fáze.

Tito majitelé často cítí sociálně-politickou či morální odpovědnost vůči svému okolí, chtějí zůstat bydlet tam, kde jsou, a v případě prodeje podniku mimo rodinu pociťují obavu o zachování zaměstnanců a dobrého odkazu obci.

Co bývá na základě vašich zkušeností hlavní překážkou při prodeji podniku?

Nejčastěji narážíme na nerealistická cenová očekávání prodávajících a dále na jejich neochotu svěřit proces prodeje do rukou transakčního poradce. Prodávající mají pocit, že svůj podnik umí prodat sami, často s argumentem, že „ho znají nejlépe“. Podceňují složitost a extrémní pracnost prodejního procesu, neuvědomují si výhody, které poradce přinese – ať už je to možnost „schovat se za něj“, nebo i výsledná vyšší prodejní cena. Statistika uvádí, že 70 % transakcí započatých bez poradce není dokončeno. Navíc pro kupujícího je zapojení transakčního poradce signálem, že prodávající to s prodejem myslí vážně.

Jak dále, kromě toho, co jste právě uvedla, KB svým klientům pomáhá, pokud se rozhodnou pro prodej firmy mimo rodinu?

Svým klientům, ale i neklientům se zájmem o naše služby nabízíme plný transakční servis, takzvaný one-stop-shop. Zpracujeme dokumenty nutné pro oslovení potenciálních zájemců, ty oslovíme a řídíme další komunikaci s nimi, vše se souhlasem našeho mandanta a ve spolupráci s ním. Podle charakteru prodávaných aktiv či podniku oslovujeme tuzemské nebo mezinárodní potenciální zájemce, abychom vytvořili relevantní konkurenční prostředí a tím zvýšili prodejní cenu. Pro účely vyjednávání i pro samotného mandanta připravíme ocenění prodávané společnosti. Společně s naším mandantem vytvoříme prodejní i komunikační strategii a pomůžeme doplnit poradenský tým o případně nutné specialisty či právní poradce. Řídíme celý komplex investorské prověrky a odlehčujeme mandantovi od agendy spojené s prodejním procesem.

Jak je to v případě menších společností?

Těmto firmám, kde by náklady na plný transakční servis byly příliš velké v poměru k prodejní ceně, nabízíme možnost inzerovat jejich prodej v rámci interní sítě naší banky, u které využijeme sílu naší korporátní sekce k nalezení potenciálního zájemce. Tím, že se jedná o interní nástroj banky, je plně pod naší kontrolou a můžeme prodávajícímu garantovat naprostou diskrétnost.

Pokud jsou splněny podmínky pro takový typ transakce, nabízíme i prodej akcií na veřejném trhu, tedy na Burze cenných papírů Praha. Jedná se o velice specifický typ prodeje a je poměrně náročný, navíc je potřeba počítat s delším časovým úsekem pro dokončení prodeje.

A ještě bych ráda doplnila, že v rámci KB dále nabízíme související služby, jako je možnost financování koupě podniku pro kupujícího, společně se servisem při převodu podílů či akcií. KB Private Banking pak může navázat a prodávajícímu nabízí služby Wealth Management a služby v oblasti svěřenských fondů.