Přestože za rok 2019 dosáhl český vývoz rekordní hodnoty 3,69 bilionu korun, už v jeho závěru bylo jasné, že letos přijde zpomalení. S globální pandemií ale nepočítal asi nikdo. Jak tato situace ovlivní úspěchy tuzemských exportérů v delší perspektivě?

S tím, že letos bude hůř, počítali nejspíš všichni. Ještě v lednu, možná i v únoru si většina analytiků pravděpodobně myslela, že hlavními příčinami slabších vývozů budou vlekoucí se brexit a také nepříliš dobré zprávy z Německa o vývoji tamní ekonomiky. Jenže už o pár dnů později bylo všechno jinak. Neočekávaně udeřila globální pandemie koronaviru a svět se zastavil.  

V Česku byla přísná opatření proti šíření viru vyhlášena 12. března. Exportéři se postupně začali potýkat se snížením či zastavením poptávky po zboží, s významným nedostatkem pracovních sil a také komponentů, většinou ze zahraničí. K tomu se přidala nejistota ohledně délky trvání situace a v řadě případů i problém zorientovat se v tom, jakou podporu, ať už jde o výši, termín či způsob, nabídne stát. Když pak v půlce dubna uveřejnil Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR) výsledky jím zadaného bleskového průzkumu, mimo jiné z něj vyplynulo, že problémy se zahraniční poptávkou kvůli opatřením proti šíření nového typu koronaviru už zaznamenalo téměř 80 % českých exportérů. O všechny zakázky přišlo 18 % z nich, více než 60 % se potýkalo s úbytkem. Ovšem zároveň více než pětině zahraniční zákazníci žádnou zakázku nezrušili. 

Boj o život

Jak začátkem dubna vysvětloval Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů a ředitel společnosti Atas, pohyb zboží nebyl významně omezen, ale zpomalen. „Přes hranice se vozí, ale zatímco na německých žádné bariéry nejsou, se Slovenskem a Maďarskem to vázne v dlouhých řadách. Pokud jde o Polsko, situace se oproti minulému měsíci, kdy tu byla až 50kilometrová fronta, zlepšila,“ řekl Otto Daněk. Propad exportu za březen je podle něj možné zatím jen tušit, protože výsledky budou k dispozici až na začátku května. „Dovolil bych si ale odhadnout, že to bude do 10 %. Mnohem výrazněji se však problémy projeví už v dubnu.“ 

Také se objevily stížnosti na pomalou pomoc ze strany státu. „Mnoho velkých firem zatím nevidělo z vládních opatření ani korunu. Programy COVID III a COVID PLUS pro ně vláda ještě neschválila, na výplatu programu Antivirus čekají. Jejich zahraniční konkurenti i obchodní partneři přitom už peníze na účtech mají,“ hlásal například 20. dubna tweet SPČR. „Označil bych to za boj o život. Firmám chybí spousta lidí, zejména v příhraničí, od Trutnova až po Ostravu se nedostává přibližně 40 000 pendlerů,“ řekl Export Journalu koncem dubna Otto Daněk. Vláda se podle něj zachovala jako chytrá horákyně: uvolnila sice hranice, jenže totéž pendlerům neumožnila polská strana. Domluvit to je přitom podle místopředsedy Asociace exportérů úkol právě pro nejvyšší vládní představitele.  

Nepodlehnout vábení izolace

Co bude dál? Dobrou zprávou jistě je, že některé země včetně Česka začaly díky příznivému vývoji koncem dubna uvolňovat opatření ve snaze znovu oživit (nejen) chřadnoucí ekonomiku. Rozjezd globálního hospodářství je nezbytný krok pro to, aby se situace pomalu začala stabilizovat. Nejhorší scénář by zřejmě nastal, pokud by vlády poslechly volání různých podivných hlasů po uzavírání hranic, zvyšování cel atd. Na nebezpečí izolace upozorňovala mimo jiné Madeleine Albrightová, podle které je naopak žádoucí propojení firem, vědy a státu, taktéž i států mezi sebou. Platí to v první řadě pro Českou republiku, která je se svou maximálně otevřenou ekonomikou na okolním světě extrémně závislá.  

Znovu nastartovat český export bude v každém případě těžké. „Vláda má jen málo možností, jak ekonomiku podpořit,“ poznamenává k tomu Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Jestliže se bude špatně dařit Evropské unii, USA nebo Číně, nebudeme na tom dobře ani my, a obráceně,“ dodává. Jak ovšem upozorňuje Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky, deglobalizace, tedy nárůst protekcionismu a ochranářských opatření, je trend, který v plíživé podobě pozorujeme už od globální finanční krize a ekonomické recese z období let 2008 a 2009. „Migrační krize, brexit či obchodní války, to jsou faktory, které od roku 2015 volný zahraniční obchod znatelně nahlodávají. A současná koronavirová pandemie tomu nasadila korunu v podobě mnohdy zavřených hranic,“ říká Jan Vejmělek. Po odeznění pandemie se hranice otevřou, ovšem návrat k původnímu stavu bude podle něj obtížný. „Protekcionistické tendence v ekonomice zůstanou patrné a poškozen bude zejména zahraniční obchod se službami – turismus,“ myslí si ekonom.

Dobrým signálem vůle ke spolupráci mezi státy může být aktuální debata napříč Evropskou unií o tom, zda by si starý kontinent měl znovu získat či vybudovat vlastní kapacity ve strategicky důležitých oblastech, jako jsou léky, ochranné pomůcky atd. Evropská unie čelí kritice za to, že v boji proti koronaviru údajně udělala velmi málo a reagovala pozdě (více k tématu viz box). I přes to ale platí, že přišla poměrně rychle s návrhem například na vytvoření záchranného fondu na pomoc malým a středním firmám, zdravotnictví či trhu práce. Do něj z unijního rozpočtu přesunula 1 bilion korun, z čehož na Českou republiku připadne 30 miliard. Zároveň vzniká fond obnovy na pomoc ekonomikám členských zemí, ve kterém by měla být k dispozici částka až okolo 1,5 bilionu eur.

Německo a auta

Náš nejvýznamnější obchodní partner dosud, jak se zdá, pandemii zvládá relativně dobře. Koncem dubna evidovalo denní přírůstky nakažených podobné jako v polovině března, tamní vláda proto začala postupně karanténní opatření uvolňovat. Na podporu krizí postižených firem schválil Bundestag ve zrychleném řízení finanční balíček o celkovém objemu 650 miliard eur, což je největší pomoc podnikovému sektoru v poválečné historii Německa. Jak ovšem uvádí agentura CzechTrade, podle německých prognostických ústavů zemi s největší pravděpodobností letos čeká pokles okolo 3 % HDP. A to samozřejmě zasáhne i české vývozce. Je rovněž třeba mít na paměti, že tak jako je německá kondice de facto určující pro nás, podobně tuhle exportně zaměřenou zemi ovlivňují její nejvýznamnější trhy, jako je Čína, Nizozemsko, USA a další země. 

Pro Česko je také mimořádně důležité, aby se dařilo tuzemskému automobilovému průmyslu, protože ten se mimo jiné významně podílí na tvorbě hrubého domácího produktu. V tomto segmentu je ovšem situace složitější, protože právě prochází zásadní proměnou: přechodem na nízkoemisní vozy (podrobněji se tématu věnujeme na dalších stránkách magazínu). A potřebuje, aby se ekonomiky rozjely co nejdřív. Jenže minimálně po určitý čas se spíš dá očekávat zpomalení prodeje osobních aut. Podle Otto Daňka je totiž pravděpodobné, že si lidé začnou nové vozy pořizovat až ve chvíli, kdy se vrátí určitá jistota v dobrý ekonomický vývoj firem i zaměstnanců.

Strukturální změna ekonomiky je příležitostí

Česká republika má ovšem možnost, či spíše povinnost, nesledovat jenom vývoj za hranicemi, ale odpracovat si svůj důležitý díl i doma. A to ve smyslu reforem, inovací a zlepšení celé řady sektorů, tak abychom dokázali významněji zvýšit tvorbu produktů a služeb s přidanou hodnotou. Pokud by tedy na pandemii koronaviru mělo být nějaké pozitivum, pak je to právě šance dosáhnout v tomto významného posunu. „Poslední krize, ta globální z roku 2009 i evropská dluhová z let 2012 až 2013, byla příležitostí, kterou mnoho tuzemských firem skutečně využilo“, připomíná Jan Vejmělek. A stejné to podle něj bude i tentokrát. „Koronavirová pandemie znamená strukturální změnu v ekonomice, ekonomika a její struktura bude jiná, a je to příležitost i pro české firmy.“ 

Ty zatím v této krizi už za krátký čas ukázaly, že jsou schopné skvělých věcí. Zvládly se například rychle přeorientovat na výrobu ochranných pomůcek, přestože „normálně“ se zabývají něčím jiným. Také přišly s několika pozoruhodnými zlepšováky atd. To se jistě bude hodit. Jak ukázaly minulé týdny, globálně se dá očekávat další rychlý rozvoj elektronické komunikace, kybernetizace, omezení osobních kontaktů a možná i vznik nových masivnějších komunikačních kanálů. A někteří odborníci věří, že současná mimořádná situace modernizaci tuzemského průmyslu výrazně urychlí, především pak implementaci Průmyslu 4.0. 

A bez investic to podle Jana Vejmělka nepůjde ani v současné situaci. „Nesmí chybět odvaha. Investice mohou být v této době rozhodujícím faktorem pro získání náskoku před konkurencí v dalších letech, teď se staví základy budoucího úspěchu,“ dodává hlavní ekonom KB. Pomoci samozřejmě může i stát. Podle Radka Špicara především tím, že také projde procesem digitalizace a nastoupí cestu k e-governmentu.