Pařížská dohoda, která byla podepsána v roce 2015, se zapsala do dějin ochrany klimatu jako historická událost. Stala se jednak první všeobecnou a právně závaznou celosvětovou dohodou v této oblasti a také vyzvala všechny světové země k aktivnímu úsilí, které by omezilo oteplování zeměkoule na úroveň 1,5 °C, a současně vůbec poprvé přišla s principem rovnosti a rozlišených odpovědností.

Rozvinuté země jejím prostřednictvím uznaly, že problém změny klimatu je především jejich zodpovědností, a proto by se také měly nejvíc podílet na jeho vyřešení. A přijaly odpovědnost nejen za snižování svých emisí, ale také za podporu rozvojových zemí při přechodu od fosilních paliv k bezuhlíkové ekonomice.

Jak ale napsal Gaurav Ganti, klimatický výzkumník na Humboldtově univerzitě, dnes už je jasné, že rozvinuté země selhávají nejen v oblasti klimatických opatření, ale i ve financování tohoto procesu. Což vede k tomu, že některé rozvojové země přišly s požadavkem uplatnit své právo na tzv. spravedlivý podíl zbylého uhlíkového rozpočtu. Rozvojové země jsou oblasti s historicky nízkými emisemi na obyvatele, a proto mají silný morální nárok na zbývající „uhlíkový prostor“, připomíná Gaurav Ganti. Klimatologové proto vypracovali studii, která se zabývá tím, jak by vypadal tento „spravedlivý podíl“ pro Afriku a Jižní Asii.

Jejich zjištění asi nejsou příliš překvapivá. Pokud všechny rozvojové regiony vyčerpají svůj spravedlivý podíl na „uhlíkový prostor“, cíle Pařížské dohody v oblasti klimatu se stanou nedosažitelnými. A to i za předpokladu, že by rozvinuté země zvládly dosáhnout nejvyšších možných cílů při snižování emisí. Potřebujeme tedy, aby rozvojové regiony zvýšily své ambice. Jenže jejich ochota k tomu bude nejspíš záviset na odpovídající podpoře ze strany rozvinutých zemí, a to jak ve formě rychlejšího zmírňování dopadů globálního oteplování, tak i intenzivnějšího financování potřebných opatření v této oblasti. Hrozbou je totiž ještě vyšší teplota, jejíž dopady by se stupňovaly a neúměrně postihly zranitelné skupiny obyvatel, jež ke změně klimatu přispěly nejméně.

Před námi jsou tedy nesmírně složité otázky, jak problém vyřešit, píše Gaurav Ganti. Jestliže se nám nepodaří na ně odpovědět, jemně vyvážená architektura Pařížské dohody a jejích cílů se podle něj může zbortit.