České firmy dnes trápí především prudce rostoucí ceny vstupů, to ale není zdaleka všechno. Co se bude dít dál a co by našim podnikům mohlo pomoct?

Opravdu to zdaleka nejsou jen vysoké ceny, co v současnosti podniky trápí. Musejí se rovněž potýkat s prodlužováním dodavatelských lhůt a významným nedostatkem materiálu i komponent. Jsou také nucené dělat si velké zásoby, což samozřejmě ohrožuje jejich cash flow a tlačí je na hranu možností. Kvůli tomu firmy často neplní své závazky, platební termíny se tím pádem prodlužují a do problémů se dostává celý řetězec, který se na obchodním případu podílí.

Pro názornost: Z cenového hlediska patří mezi nejrychleji rostoucí materiály elektroplech. Zatímco začátkem roku stál tento plech kolem 0,9 eura za kilo, koncem září už to byla téměř dvě eura a v tuto chvíli už cena překročila hodnotu dvou eur. Prakticky totéž platí pro měděné dráty a kabely, jejichž ceny už také vyskočily na zhruba 1,8 až 1,9násobek. Dodavatelé momentálně potvrzují objednávky na následující čtvrtletí. Ovšem není žádnou výjimkou, když čtrnáct dní po tomto potvrzení odběrateli oznámí, že nedostane všechno. A že když to půjde dobře, může počítat s polovinou původně domluveného množství. Firmy tedy musejí nakupovat po menších dávkách, tím pádem opět za vyšší ceny.

Aspoň dvě stě tisíc párů rukou

A to pořád ještě není všechno. Cena energií stoupá o čtyřicet až padesát procent, k tomu se firmy dlouhodobě potýkají s chronickým nedostatkem pracovních sil, zaměstnanci navíc chtějí zvyšovat platy. Vedení společností proto dnes musí do svých zdrojů sahat mnohem hlouběji než dříve, ovšem takto rapidně rostoucí náklady většinou nezvládají pokrýt z vlastních marží. Takže ceny rostou dál a dál a samozřejmě roztáčí inflaci. Nedávné razantní zvýšení reposazby Českou národní bankou ovšem podle mého názoru zdražování nezbrzdí, protože inflace je zhruba z 85 procent tzv. „dovezená“, tedy způsobená zahraničními vlivy. Tím pádem lze očekávat další zdražení vstupů pro firmy i jednotlivce, mimo jiné to jistě čeká hypotéky. Tohle celé nám s nadsázkou řečeno vytváří něco jako Molotovův koktejl, který může kdykoli explodovat.

Pokud jde o nedostatek pracovních sil, neobsazených pozic je spousta a pro průmysl se z toho stává čím dál větší problém. Potřebovali bychom alespoň dvě stě tisíc párů dělnických rukou z blízkých zemí, protože jinak budeme jen těžko moci vyhovět poptávce, která je dnes doslova astronomická. Kombinace nedostatku surovin a současně pracovníků totiž nevěstí nic dobrého. Nejspíš bude postupně docházet k restrukturalizaci výrobních řetězců a obávám se, že některé články těchto řetězců to nemusejí přežít.

Potřebujeme podporu státu

Už dlouhé roky se mluví o potřebě diverzifikace vývozu a snížení naší závislosti na Německu a také na sektoru strojů a dopravních prostředků. Problém ale je, že karty jsou dlouhodobě rozdány a dobývání trhů je nesmírně drahé. Určitě je hledejme, ale potřebujeme při tom podporu státu. V USA či Británii je tato podpora, tedy pomoc s otvíráním důležitých dveří, naprosto běžná, a v obtížných teritoriích dokonce nezbytná. Zejména malé firmy tam samy prakticky nemají šanci.

Proto jsme v posledních letech uvítali, že Ministerstvo zahraničí začalo spolupracovat s Ministerstvem průmyslu a obchodu, jehož náměstci vědí, co průmysl potřebuje. Našim firmám nepochybně pomáhá, když podnikatelské mise doprovází ministři či náměstci, když se lidé z Ministerstva zahraničí radí se sektorem průmyslu o tom, kam vyjíždět, co má smysl nabízet atd. Dalším krokem vpřed by mohla být snaha ministerstev o zprostředkování troj- i vícestranných dohod. Některé země totiž o naše produkty mají zájem, ale nemají čím platit. Řešením by mohly být bartery, díky nimž by firmy získaly např. levnější suroviny apod.

Asociace jako systém včasného varování

V Asociaci exportérů se tuzemským firmám už řadu let snažíme pomáhat tak, abychom jim podnikání alespoň trochu ulehčili. Snažíme se pro ně být jakýmsi „systémem včasného varování“. Začínali jsme před dvaceti lety s jasným zadáním: Budeme zpracovávat důležitá data a firmy včas informovat, pokud se bude blížit něco, co by jejich byznys mohlo významně zasáhnout. Proto také každý měsíc sestavujeme tzv. index exportu. Snažíme se být partnery vládě, ministerstvům průmyslu a zahraničí, také třeba informátorem ČNB atd. Pokoušíme se analyzovat, co firmy trápí, jaké dopady na jejich činnost budou mít různé změny zákonů a další opatření, pomáháme jim najít nové obchodní příležitosti, jsme pro ně partnerem třeba i při výběru nových teritorií aj. Troufnu si říct, že za těch přibližně dvacet let činnosti jsme si vybudovali dobré renomé a náš hlavní cíl, tedy pomáhat firmám, se nám daří plnit poměrně slušně. Takže i díky nám se v této zemi podniká lépe.