Vývoj českého hospodářství připomíná v posledních dvou letech jízdu na horské dráze. Hluboké propady střídají vysoká růstová tempa a obráceně. A platí to nejenom pro reálná data, ale i při pohledu na finanční trhy či vývoj cen. Po rozvolnění protipandemických opatření v průběhu letošního druhého čtvrtletí se dostavila euforická vlna, že pandemie je pryč a s tím i spojené ekonomické problémy. Velmi brzy se ale ukázalo, že se ekonomický motor zadřel. A co hůře, ekonomické zpomalení, které začalo na sklonku léta nabývat na síle, bylo doprovázeno poměrně razantním zvyšováním cen. Jsme tak svědky inflačního fenoménu, který jsme na celosvětové úrovni viděli naposledy před globální finanční krizí, tedy před téměř patnácti lety.

Česko jako malá otevřená ekonomika je tak i nyní ve vleku událostí, které hýbou celým světem. Ve světle zkušeností z předchozí globální finanční krize, respektive evropské dluhové krize, zejména výrobní firmy globálně a samozřejmě i tady u nás omezily produkci. Obávaly se, že se pandemická recese podepíše na kolapsu poptávky a jim zbydou neprodané výrobky. Poptávka ovšem nezkolabovala. Poučily se totiž i hospodářské politiky, které hned v úvodu pandemie svoje ekonomiky významným způsobem podpořily. Centrální banky srazily úrokové sazby k nule, v mnoha zemích i pod tuto úroveň. Tam, kde prostor nebyl, jako například u ECB, došlo k posílení programů odkupu aktiv. S robustními podporami domácnostem, firemnímu sektoru či trhu práce přišly i vlády v podobě výrazných fiskálních stimulů.

Vzestup ekonomické aktivity, který na jaře přišel v souvislosti s ústupem protipandemických opatření, a další posílení poptávky plynoucí z vynucených úspor přišlo v situaci výše zmíněné ochromené nabídky. Ta byla zcela nepřipravená, a nemohlo to tedy skončit jinak než tlakem na růst cen. Nyní primárně pozorujeme cenovou smršť v primárních okruzích – v cenách průmyslových či zemědělských producentů nebo například ve stavebnictví. A speciální kategorií jsou ceny energií a plynu v Evropě, kde se navíc zrcadlí strukturální změny na tomto trhu v podobě přesunu k zelené energetice.

Průmyslníci čelí mnoha úzkým hrdlům…

Se svým podílem přesahujícím 30 % na vytvořené přidané hodnotě řadí čeští kapitáni průmyslu českou ekonomiku na první příčky v Evropě. To ovšem zároveň znamená, že pokud tento sektor zažije nějaký veletoč, má to své makroekonomické konsekvence. O to více, že zhruba polovina toho, co tuzemský průmysl vyrobí, je exportováno.

Domácí průmysl se poměrně rychle vypořádal s pandemickým propadem, který přišel v průběhu druhého čtvrtletí 2020. Důvodem bylo zejména zavření hranic, umrtvení zahraničního obchodu a v důsledku i zastavení výroby v mnoha tuzemských podnicích v čele s automobilkami. Od podzimu loňského roku se ale průmyslová aktivita vracela zpět a ještě před koncem roku se v objemu produkce vrátil průmysl v podstatě na předpandemickou úroveň. Od té doby ale v podstatě pouze stagnuje.

… dosavadní vysoká růstová meziroční tempa jsou statistickou iluzí

Pokud se podíváme na dosavadní výkonnost průmyslových producentů, na první pohled nevypadají čísla špatně. Po uplynutí tří čtvrtin letošního roku činil růst tuzemské průmyslové produkce velmi solidních 9,7 %. To je ale pouze a jedině důsledkem loňské extrémně nízké statistické základny. Za celý loňský rok totiž produkce našich průmyslníků spadla v reálném vyjádření o 7,1 %. Z hlediska struktury letos vidíme, že mezi nejúspěšnější odvětví patří ta ze zpracovatelského průmyslu, který si za prvních devět měsíců roku polepšil o 10,7 %. Produkce automobilů byla oproti stejnému období loňského roku vyšší o 23,1 %; s tím se svezla i výroba pryžových a plastových výrobků (+15,8 %), těsně zaostala produkce elektrických zařízení (+15,11 %). Pohled na dynamiku samotného třetího čtvrtletí již odhaluje pravdu – tuzemský průmysl neroste, naopak. Mezičtvrtletní pokles dosáhl během července až září významných −1,7 %. Výroba motorových vozidel ovšem propadla po sezonním očištění o −12,3 % poté, co ve druhém čtvrtletí odepsala mezičtvrtletně 2,0 % a v prvních třech měsících roku −8,8 %.

Tradiční tahoun v podobě výroby automobilů se potýká s velkými problémy

Nedostatek součástek, v tomto případě zejména čipů, znamenal nemožnost dokončit výrobu. Množství téměř dokončených, ale nepojízdných automobilů zaplnilo veškeré odstavné plochy v blízkosti výrobních areálů. Tradiční srpnové celozávodní dovolené v tuzemských automobilkách se tak protáhly. Bohužel s novým školním rokem se situace nezlepšila, spíše naopak. Vše tak vyústilo z pohledu české ekonomiky téměř v katastrofu – Škoda Auto v polovině října oznámila úplné zastavení výroby kvůli nedostatku komponent s prezentovaným výhledem, že nepříznivá situace může vydržet až do konce roku.

Čipová nouze je ale pouze část problému. Nedostatek surovin a materiálů je patrný ve většině průmyslových odvětví či stavitelství. Významným problémem se stal nedostatek pracovní síly, respektive její omezená mobilita. Do značné míry je problém důsledkem pandemie covidu-19 a následné reakce vlád a hospodářských politik. Protipandemická opatření výrazným způsobem ochromila globální výrobní řetězec, výrobní vztahy byly narušeny. Volný pohyb zboží, ale i pracovní síly, se i uvnitř samotné Evropské unie stal nedosažitelnou metou.

Rozvolnění protipandemických restrikcí pomohlo službám

Průmysl tak jednoznačně zaostává za letošní výkonností ekonomiky jako celku. Třetí čtvrtletí letošního roku se vydařilo službám. Ty si oproti druhému čtvrtletí polepšily o 2,6 %, když výrazně pomohla nízká srovnávací základna. Ještě na počátku dubna bylo totiž české hospodářství sevřeno tuhým lockdownem. Rozvlnění se pozitivně projevilo zejména v pohostinství a ubytování, které si během července až srpna polepšilo mezikvartálně o úctyhodných 33,5 %. Meziročně byly služby během třetího čtvrtletí výše o 9,5 %, když se nejvíce dařilo cestovním kancelářím (+175,3 %) či dopravě a skladování. Tržby v letecké dopravě byly proti loňskému třetímu čtvrtletí vyšší o 97 %. Za první tři čtvrtletí letošního roku jsou tržby ve službách vyšší o 5,1 %. Nejlepší výsledky vykazuje doprava a skladování (z toho nejvíce letecká doprava a poštovní a kurýrní služby), sekce ubytování stravování a pohostinství je z pohledu reálných tržeb v dosavadním letošním vývoji 11,6 % pod srovnatelnou úrovní loňského roku.

Otevření těch subsektorů ze služeb, které byly dlouhodobě kvůli pandemii uzavřené, často vyústilo v poměrně rychlé zvýšení cen. Kromě kumulace dražších vstupů, materiálních, energetických i mzdových, se řada poskytovatelů služeb rozhodla navýšením cen kompenzovat minimální či žádné tržby z doby uzavřených provozoven. I sektor služeb tak přispěl svým dílem k aktuálnímu inflačnímu vzestupu.

Inflace je zpět na scéně

Globálně se svět od doby velké finanční krize a globální recese roku 2009 přes evropskou dluhovou krizi let 2011–2012 potýkal spíše s desinflačním a deflačním prostředím, inflace vůbec nebylo téma na pořadu dne. S letošním rokem je ale zpátky. Ceny rostou v mnoha zemích v různých segmentech nejrychleji za poslední více než dekádu či ještě delší období. A patrné to již začíná být i v koncových cenách pro finální spotřebitele.

Meziroční růst českých spotřebitelských cen činil v říjnu 5,8 %. Takto rychlé zdražování jsme viděli naposledy v roce 2008; tehdy bylo ale zdražování primárně důsledkem zvýšení DPH. Nyní dramaticky roste jádrová složka inflace, čímž potvrzuje širokou založenost inflačních tlaků. Meziroční růst jádrové inflace činil v říjnu 6,6 %, tedy nejvíce v historii časové řady počítané ČNB od roku 2007.

Ceny energií na vzestupu kvůli dokonalé bouři

Závažným problémem pro domácnosti i firmy se staly v letošním roce ceny energií. Jejich dramatický nárůst je výsledkem kombinace několika faktorů ústících téměř v „dokonalou bouři“.

Na začátku příběhu o dražších energiích bylo politické rozhodnutí o stahování části emisních povolenek z trhu, což vedlo k růstu jejich ceny. Emisní povolenky mají přitom přímou vazbu na tvorbu ceny energií. Zvyšování cen emisních povolenek pak bylo dále podpořeno vizí odklonu od „špinavé“ energie, což má za následek vypínání uhelných a jaderných elektráren v Evropě. V roce 2022 má být například vypnuta poslední jaderná elektrárna v Německu a ani poslední vývoj na tomto záměru pravděpodobně nic nezmění. Současně z hlediska poptávky dochází k příklonu k elektrifikaci v dopravě a odklonu od spalovacích motorů, což je prozatím minoritní záležitost, ale trend je jasně vzestupný. Tyto veličiny a odklon od fosilních paliv jsou známé již několik let, a proto jsme již delší dobu v prognóze počítali s urychlením růstu cen energií. Pokles cen elektřiny v roce 2020 byl tak spíše nečekanou výjimkou související s rychlým příchodem koronavirové pandemie a s tím spojeným útlumem globální ekonomiky.

K výše uvedeným faktorům se letos přidaly další silné krátkodobé či střednědobé jevy. Tuhá zima na začátku roku 2021 vedla ke snížení evropských zásob zemního plynu (LNG) na 75 % průměru. Na jaře došlo ke skokovému oživení ekonomiky. To vedlo k růstu současné i očekávané poptávky po energiích, což navíc dále zvýšilo poptávku po povolenkách. Růst asijských ekonomik zejména Číny vedl rovněž k růstu poptávky po energetických surovinách, ovšem i zde došlo na výpadky v dodávkách a růstu cen energetických surovin, jako jsou LNG a uhlí. V případě Evropy pak došlo k omezení dodávek zemního plynu, a to jak ze Severního moře (z důvodu technických potíží), tak z Ruska z důvodů (geo)politických. K těmto faktorům se přidala i nízká letošní produkce větrných elektráren kvůli málo větrnému počasí. Vidina pokračujících potíží v dodávkách a riziko tuhé zimy představují mix, který dál vyhnal ceny energetických surovin. Pro domácí odběratele pak přišel během října šok v podobě krachů několika významných distributorů elektřiny a plynu na domácím trhu, což vyústilo v dramatické zvýšení cen pro odběratele v rámci režimu odběratele poslední instance.

Inflace má vrchol před sebou, ČNB rychle vrací sazby k normálu

Vláda rozhodla o odpuštění DPH na energie pro poslední dva měsíce letošního roku. To se zřejmě dočasně projeví na zmírnění cenové dynamiky ve zbytku roku, svůj vrchol má ale inflace stále před sebou. Během první poloviny příštího roku podle nás překoná 6 %. Průměrná inflace v roce 2022 se tak bude pohybovat kolem 5 %.
Není divu, že ve světle dramaticky rostoucí inflace a inflačních očekávání ČNB jako jedna z prvních na světě zavelela v červnu k otočení kormidla měnové politiky a nastartování trendu rostoucích sazeb. Ten na podzim dramaticky zrychlil – v září přišla bankovní rada ČNB se zvýšením sazeb o 75 bazických bodů, v listopadu dokonce o 125 bazických bodů. Dvoutýdenní reposazba se tak dostala na 2,75 %. Tím však ČNB nekončí, sazby by se měly dále velmi rychle dostat nad neutrální 3% úroveň a krotit tak inflační očekávání. Návrat inflace do tolerančního pásma (tedy pod 3 %) ale nebude nijak rychlý a předpokládáme ho až v roce 2023.

Zpět nad předpandemické úrovni budeme až ve druhé polovině příštího roku

Aktuální stagflační prostředí rostoucí inflace a utlumeného hospodářského růstu tak bude zřejmě pokračovat. Kvůli výše zmiňovanému průmyslovému charakteru české ekonomiky bude její letošní růst v rámci Evropy jeden z nejpomalejších a bude se pohybovat pouze kolem 2 %. Mírné zrychlení v příštím roce na 3,5 % bude znamenat, že se česká ekonomika vrátí na předpandemickou úroveň až ve druhé polovině příštího roku. Země Evropské unie jako celek se však na ni vrátily již v letošním třetím čtvrtletí, tedy o celý rok dříve, než se tam dostaneme my.