V tomto a také v příštím vydání Export Journalu se podrobněji zaměříme na problematiku exportních smluv. Po konzultaci se zástupci partnera této rubriky, kterým je advokátní kancelář White & Case, jsme pro vás připravili seznam několika nezbytných položek, které ve vaší smlouvě nesmí chybět.
Pojďme se na jednotlivé body podívat a podrobněji je rozebrat. Na co byste si tedy měli dát pozor?

Nepodcenit přípravu

Třeba už jen proto, že i prostřednictvím e-mailu může dojít k uzavření například kupní smlouvy. Jak na základě svých zkušeností podotýká David Wilhelm, advokát ve společnosti White & Case, obchodní partneři se primárně soustředí na obchodní stránku kontraktu a právní část odsouvají na vedlejší kolej. Jenže v případě sporu je smlouva často to jediné, podle čeho lze postupovat. A pokud nebude vhodně připravená, nemusíte ve sporu obstát.

„Smluvní ustanovení jsou mnohdy psána neurčitým jazykem, takže v řadě případů není jasné, co bylo daným ustanovením myšleno a která ze stran odpovídá za splnění,“ říká David Wilhelm. A jako příklad uvádí formulaci „smluvní strany se dohodnou na provedení zkoušek“. Z tohoto znění podle něj není zřejmé, o co vlastně jde, jaké zkoušky by to měly být, kdy, jak a kým by měly být provedeny atd. Je tedy velmi pravděpodobné, že si každá strana bude představovat něco jiného, pokud jde o to, kdo a co má plnit. To v praxi působí zbytečné výkladové problémy a otevírá prostor pro spory.

David Wilhelm také varuje před prováděním změn ve smlouvě na poslední chvíli. Kvůli nedostatku času je nemusí být možné podrobně zkonzultovat. Obchodní partner třeba těsně před podpisem přijde s informací, že za něj smlouvu nakonec uzavře jeho jiná entita, než bylo původně dohodnuto. Jenže v průběhu času se mohl v zemi partnera změnit například daňový režim nebo by se tím třeba změnilo posouzení rizikovosti protistrany atd., což by vás pak v případě sporů mohlo přivést do potíží. David Wilhelm proto doporučuje takovou změnu vždycky, i když jste v časovém presu, probrat s právníkem.

Vymezit základní podmínky

Předmět plnění ve smlouvě by měl být vymezen dostatečně přesně a jednoznačně. Například v případě kontraktu na výstavbu investičního celku musí být zřejmé, o jakou dodávku se vlastně jedná, kdy má dodávka začít, kdy má být dokončena atd. Věnujte pozornost také tomu, jestli smlouva umožňuje změnu v rozsahu dodávky, např. v situaci, kdy ji odběratel bude chtít upravit. Ve smlouvě by mělo být stanoveno, zda a případně za jakých podmínek může ke změně rozsahu plnění dojít.
Nesmírně důležité, zvlášť v kontextu současného vývoje, pak je určení ceny. Umožňuje ji smlouva navýšit, dojde-li k růstu nákladů či změně kurzu? Tuto problematiku je vhodné písemně ošetřit, například formou tzv. eskalační doložky či kurzové doložky.
Podle Davida Wilhelma je pro exportéra klíčovým aspektem smlouvy stanovení doby plnění. Tu někdy udává konkrétní termín, jindy je určena plovoucím způsobem nebo jako povinnost dodat zboží do určité doby od výzvy partnera k plnění. „Zásadní je v této otázce zvážit dopad stanovení doby např. na přípravu výroby a schopnost plnění. Jednoduše jde o to, abyste byli schopni bezpečně splnit závazek v době, kterou smlouva stanovuje,“ vysvětluje David Wilhelm. A v neposlední řadě by smlouva měla pamatovat na situace, při kterých bude exportér oprávněn k prodloužení doby plnění. Příčinou může být třeba zpoždění na straně importéra a pro obě strany pak musí být jasné, co v takové chvíli nastane.

Jak to bude s placením

„Je velmi důležité ošetřit platební riziko, které typicky vzniká v exportních případech obzvláště v situacích, kdy dodavatel zboží posílá, ale ještě nemá zaplaceno, a kdy současně odběratel zatím zboží neobdržel a neví, zda bude bezvadné,“ upozorňuje David Wilhelm. Při formulování platebních podmínek je nezbytné předem vědět, o jak rizikovou jurisdikci a protistranu se jedná, jaký daňový režim se uplatňuje nebo zda by dodávka mohla podléhat mezinárodním sankcím atd.

Tyto a další aspekty také ovlivní volbu platebního režimu. Pokud se jedná o opakovaný obchodní případ s partnerem v rámci Evropské unie, lze zvážit i zaplacení formou tzv. hladkých plateb. Mimo Unii ale na to spoléhat nemůžete, výjimečně v případě dlouhodobého, prověřeného vztahu. V těchto situacích může exportérovi pomoci dohoda o platbě ve formě například dokumentárního akreditivu, tedy zjednodušeně řečeno bankou garantovaného způsobu úhrady za zboží na základě předložení předem definovaných dokumentů.

Financování exportu řešte hned

Zůstaňme ještě u finančních aspektů exportní smlouvy. Advokát Petr Šmerkl ze stejné advokátní kanceláře doporučuje o možnostech financování obchodu přemýšlet už na jeho samotném začátku. Může podle něj značně pomoci obrátit se na komerční banky, popř. na Českou exportní banku (ČEB) nebo Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Tyto instituce představí exportérovi různé možnosti financování a případné konkrétní podmínky k zapracování do exportní smlouvy pro to, aby mohly poskytnout plnění. Jsou to mj. informace typu, kdy bude zboží předáno, jak budou pojištěné dodávky, kdy a jakým způsobem má proběhnout platba atp. Pracovníci v bankách, kteří mají tuto oblast na starosti, vám navíc mohou poskytnout další užitečné rady, protože obvykle mají z konkrétních teritorií řadu zkušeností.

„Zvýšenou pozornost doporučuji v případě, že uzavíráte obchod se státními institucemi, protože ty se často řídí jinými principy než obchodní společnosti,“ doplňuje David Wilhelm. „Často jsou nutná schválení dalších státních orgánů ap., na což se mimochodem budou banky rovněž ptát. Rizikem pro exportéry mohou být i politické změny v dané zemi, což je vhodné také ošetřit ve smlouvě.“

Důležité je také poznamenat, že k zajištění financování vývozu zboží budete kromě smlouvy potřebovat i další dokumenty. Jde mimo jiné o registraci zajištění, korporátní dokumenty, pojištění, zprávy technických a dalších poradců, právní posudky atd.