Za monumentální vítězství ve snaze o ochranu oceánů označila organizace Greenpeace nedávno na půdě OSN přijatou Globální smlouvu o oceánech, kterou skoro před dvaceti lety iniciovala.

To hlavní, co smlouva obsahuje, je ustanovení, že do roku 2030 bude 30 % plochy oceánů chráněno prostřednictvím vytvoření sítě plně nebo vysoce chráněných rezervací ve všech oceánech. Dohoda se týká moří, která se nacházejí mimo jurisdikci národních států. Na nutnosti chránit 30 % oceánů a souše do roku 2030 se mezinárodní společenství shodlo již loni na podzim na konferenci o biodiverzitě COP 15 v kanadském Montrealu. Jak ale upozorňují představitelé Greenpeace, bez Globální smlouvy o oceánech tento cíl byl jen prázdným slibem bez možnosti jeho naplnění.

Někdo by možná namítl, že se nestalo nic světoborného a že jsou oceány důležité především pro oceánská společenství, takže nás se to až tolik netýká. Takové tvrzení by ale bylo pravdě hodně vzdálené. Dobrá kondice oceánů je totiž důležitá prakticky pro každého člověka na planetě.

Důvodů je pro to celá řada. Oceány jsou především klíčovým prvkem koloběhu vody a ovlivňují každodenní počasí i klima na celém světě. Jsou také hlavním zdrojem tzv. modrých potravin neboli potravin z vodních zdrojů, od kterých si navíc odborníci v příštích letech slibují výraznou pomoc v boji proti globální podvýživě a také významný vliv na růst kvality potravin. Například ve Spojených státech se mořské hospodářství podílí na HDP přibližně 361 miliardami dolarů a zaměstnává zhruba 2,2 milionu lidí.

Tím ale výčet zdaleka nekončí. Oceány také poskytují například polovinu kyslíku na Zemi a jsou bezkonkurenčním pohlcovačem uhlíku – pohlcují přibližně 25 % antropogenního uhlíku. A podle nových výzkumů může být tato hodnota dokonce o 9–11 % vyšší.