Na této stránce najdete dokončení textu z předešlého vydání Export Journalu o tom, co by určitě mělo být součástí vaší exportní smlouvy.
V minulém článku, který vyšel ve druhém čísle loňského roku, jsme se zabývali tím, jak by měla vypadat příprava smlouvy. Věnovali jsme se také vymezení základních podmínek či dohodě o způsobu, jakým by měl odběratel platit, atd. V tomto textu se zaměříme na další důležité aspekty.
Vymezte si dodací podmínky
Úvodem je vhodné uvést, že neexistuje standardní univerzální exportní kontrakt. Jsou ale k dispozici dílčí dokumenty, které se často a běžně používají. Mimo jiné tzv. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží (CISG), která upravuje vybrané aspekty kupní smlouvy a dodávky v mezinárodním obchodě. Vzhledem k tomu, že ji ratifikovala přibližně stovka zemí, včetně ČR, je jistě dobré její případné využití zvážit.
Patří sem také podmínky Incoterms, což je sada pravidel vydávaných Mezinárodní obchodní komorou (ICC), které lze využívat bez ohledu na to, v jaké jurisdikci se exportér nachází. Podmínky Incoterms ovšem neupravují dodávku komplexně, pouze její specifickou část. Konkrétně rozdělení rizika škody a také nákladů při přepravě a dodávce. Dodací podmínky jsou různé a umožňují smluvním stranám flexibilitu, v exportní smlouvě byste tedy tu zvolenou měli vymezit, včetně reference k verzi Incoterms.
Abyste mohli zajistit plnění dodávky
Volba dodací podmínky má mj. zcela zásadní vliv i na to, zda vůbec budete schopni zajistit plnění dodávky. Pokud vám smlouva ukládá povinnost vyřídit importní formality a vy dodáváte například do některé z mimounijních jurisdikcí, může vás čekat velmi komplikovaný proces proclení. Narazíte-li třeba na nečestné úředníky na celnici, hrozí, že nestihnete zboží dodat včas a podobně.
Možná máte na základě smlouvy také povinnost dodávku či její část zkompletovat až v dílnách odběratele. Měli byste si proto včas ověřit, zda toho budete schopni, tedy jestli bude dílna připravená. Pokud to tak nebude a smlouva na to nepamatuje, bude to samozřejmě vaše zodpovědnost.
Minulé měsíce rovněž ukázaly, jak je důležité věnovat náležitou pozornost ustanovení vyšší moci či tzv. MAC ustanovením (z anglického Material Adverse Change), bohužel často přehlíženým, které se zabývají nemožností či sníženou schopností plnit smlouvu. Mezi důvody mohou být boje, změna legislativy, naprosto nepředvídatelný a enormní růst cen vstupů atd. Ve smlouvě je proto potřeba ošetřit, jaká budou mít smluvní strany v takové situaci práva.
Na kolik vás vyjde rozhodčí řízení
Pokud se budete soudit o 10 milionů eur u v současnosti zřejmě nejrespektovanějšího soudu, který působí při International Chamber of Commerce (ICC) v Paříži, zaplatí každá ze stran sporu přibližně 180 000 eur jen za poplatky rozhodců a soudu za administraci sporu. Pro srovnání, pokud by se stejným sporem zabýval Vídeňský rozhodčí soud nebo český rozhodčí soud, vyjde vás to přibližně o 40 000 až 100 000 eur méně. Je ovšem velký rozdíl v tom, co za služby jednotlivé rozhodčí soudy nabízejí. Například ICC jako jediný rozhodčí soud zevrubně kontroluje odbornou kvalitu nálezu před jeho vydáním, což je pro strany řízení velkou výhodou.
Uvedená suma je ovšem jen část nákladů – další část tvoří náklady právního zastoupení, jejichž náhrada bude záviset na úspěchu ve sporu. A pozor, i když jste strana žalovaná, jakmile souhlasíte s rozhodčí doložkou, poplatky rozhodčímu soudu budete platit také.
Stanovte si rozhodné právo
Důležité je nezapomínat na to, že na světě existuje několik typů právních režimů. Například u nás platí tzv. civil law system, který se vyznačuje psanými zákony, od nichž se odvíjejí pravidla. Jiné je to třeba v anglosaském systému, kde hrají hlavní roli precedenty vzniklé na základě soudních rozhodnutí atd. Co z toho vyplývá, je jasné. Je třeba počítat s odlišnostmi, a především exportní smlouvu podřídit nějakému rozhodnému právu. To znamená napsat do ní, že se řídí například českým právem. Vezměte ale v potaz, že není výjimkou situace, kdy jeden exportní případ podléhá několika právním řádům.
Jak řešit spory
Vaše exportní smlouva by rozhodně měla obsahovat ustanovení o způsobu, jakým budou řešeny případné budoucí spory. Existují dva základní. Jedním je tzv. prorogační doložka, kdy se smluvní strany dohodnou, že spory bude řešit jeden z obecných národních soudů. Doložka musí být uzavřena podle určitých kritérií.
Druhou možností, v mezinárodním obchodě volenou nejčastěji, je tzv. rozhodčí řízení. Jeho hlavní výhodou bývá rychlost. Praxe ukazuje, že spor může být podle některých rozhodčích pravidel vyřešen zhruba do šesti měsíců. Dále je to důvěrnost, spor lze totiž řešit bez jakéhokoli zásahu jiné strany.
Důležitou výhodou je rovněž možnost volby rozhodce, například experta pro daný typ obchodu, což je ovšem nutné učinit po konzultaci s právním zástupcem. A pak také menší procesní formalismus. Účastníci řízení se například se souhlasem tribunálu mohou dohodnout na přerušení řízení a zahájení mediace atd.
Newyorskou dohodu nejspíš oceníte
Pokud jde o vydané rozhodčí nálezy, což je obdoba soudního rozsudku, významnou výhodou je fakt, že přes sto šedesát států podepsalo Úmluvu o uznání a výkonu rozhodčích nálezů, tzv. Newyorskou dohodu. Což ve chvíli, kdy poražená protistrana nechce dobrovolně zaplatit, značně zvyšuje šanci, že se ke svým penězům dostanete.
Mezi nevýhody patří výše nákladů, u rozhodčího řízení se totiž navíc platí za administraci a za kvalitu procesu (více viz box). A praktická informace na závěr: Na webu každého rozhodčího soudu najdete modelovou rozhodčí doložku. Ukáže vám, jak ji koncipovat, aby byla platná, a především aby případný proces proběhl bez problémů, zbytečně se neprotahoval, a tím pádem také neprodražoval.
Konzultantka textu
Marie Talašovová
White & Case
Konzultant textu
Wilhelm David
White & Case
0 komentářů